Švarcsystém: Jak se vyhnout pokutám a správně nastavit spolupráci s OSVČ

Pro podnikatele představuje spolupráce s OSVČ lákavou alternativu k zaměstnávání lidí. Jak se vyhnout pokutám a správně spolupráci nastavit?

Pro české podnikatele představuje spolupráce s osobami samostatně výdělečně činnými (OSVČ) lákavou alternativu k zaměstnávání pracovníků. Poskytuje totiž větší flexibilitu a snížení mzdových nákladů. Navíc v ČR momentálně působí podle dat ČSSZ nejvíce OSVČ v historii, naproti tomu potenciálních zaměstnanců je na trhu práce málo. Pro spolupráci firem s OSVČ tak hraje důležitou roli také jejich dostupnost.

Tento obchodní vztah na IČO je však v některých případech jen formální zástěrkou pro faktický pracovněprávní vztah. To zákon výslovně zakazuje, jedná se o takzvaný švarcsystém. Podívejme se na rozdíly mezi závislou prací a obchodním vztahem a na to, jak mohou společnosti s ručením omezeným správně spolupracovat s OSVČ bez rizika postihů.

Definice švarcsystému

Podle zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) smí být závislá práce vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu. Mezi tyto vztahy patří pracovní poměr založený pracovní smlouvou nebo právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Právě dohody byly v minulosti ve firmách populární pro svou flexibilitu a nižší mzdové náklady. Ovšem po zavedení legislativních změn u pracovních dohod jich začalo ubývat a často je nahradili spolupracovníci na IČO. Právě takové spolupráce mohou nést znaky švarcsystému.

Švarcsystém získal svůj název podle podnikatele Miroslava Švarce, který v 90. letech začal jako první systémově používat tuto metodu obcházení zákonných povinností, zejména odvodů na sociální a zdravotní pojištění za své pracovníky. Jednoduše řečeno jde o situaci, kdy firma místo toho, aby pracovníka standardně zaměstnala, ho motivuje k založení živnosti a následně s ním spolupracuje na IČO jako se svým dodavatelem. Spolupráce je ale jen formální a ve skutečnosti se k pracovníkovi chová jako k zaměstnanci. Z pohledu pracovního práva se jedná o nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou, typicky smlouvou o dílo nebo o poskytování služeb. V zákoně o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) je švarcsystém explicitně definován jako nelegální práce, tedy jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.

Co kontrolují inspektoři při podezření na švarcsystém?

Zákoník práce vymezuje závislou práci souborem znaků, které slouží inspekci k posouzení, zda se ve skutečnosti nejedná o zastřené zaměstnání. Judikatura Nejvyššího správního soudu opakovaně potvrdila, že pro klasifikaci vztahu jako závislé práce není nutné naplnit všechny znaky. Stačí naplnění klíčových indikátorů prokazujících faktickou podřízenost. Které jsou ty hlavní?

Podřízenost, pokyny, výkon práce a docházka

Zaměstnanec vystupuje vůči zaměstnavateli v podřízeném vztahu. Práci mu zadává a následně kontroluje jeho manažer. Navíc nadřízený často řídí i celý proces výkonu práce a také časovou přítomnost, nikoliv pouze finální výsledek práce. Firmy u svých zaměstnanců evidují docházku a rozvrhují jim práci, často v podobě pevně daných směn (např. 9:00–17:00). Důležitým znakem je i místo výkonu práce. Pravidelná povinná docházka do kanceláře, pokud to povaha díla objektivně nevyžaduje, je také typickým znakem zaměstnání. Dále se při kontrole sleduje postup práce. Zaměstnanec si neurčuje sám pracovní postupy, následuje interní metodiku a postupy zaměstnavatele.

Odpovědnost, jednání a náklady práce

Pokud pracovník dodrží všechny předpisy a směrnice, za jeho práci nese odpovědnost firma. Nemá tedy odpovědnost za dodané dílo, která je typická pro obchodní spolupráci s OSVČ. Práci vykonává zaměstnanec osobně, nemůže si objednat subdodavatele na žádnou část dodávané práce. Naopak dodavatel na IČO běžně objedná část zakázky u jiného subjektu. Bez souhlasu zaměstnavatele obvykle nemůže zaměstnanec vykovávat stejnou práci pro další firmy, naproti tomu OSVČ typicky dodává stejné služby více zákazníkům. Důležité je také jednání, tedy koho jménem jedná daná osoba při výkonu práce. Navenek jedná zaměstnanec vždy jménem firmy, nikoliv svým jménem. Naopak živnostník jedná svým jménem, případně obchodní firmou a v obchodní komunikaci používá své IČO. Zaměstnanec pracuje na náklady zaměstnavatele. Dostává k práci veškeré potřebné vybavení (PC, licence softwaru, telefon, auto). Živnostník si vybavení hradí sám, klienta totiž nezajímá, jaké náklady je potřebné vynaložit k dodání díla. Jde mu pouze o výslednou cenu díla, kterou platí.

Kontrola a sankce pro společnost s.r.o. a OSVČ

Kontrolu provádí oblastní inspektoráty práce. Při kontrole je firma povinna předložit veškerou dokumentaci prokazující vztah osob přítomných na pracovišti (pracovní smlouvy, DPP, DPČ nebo v případě OSVČ smlouvy o dílo/spolupráci). Inspektoři jsou oprávněni také pořizovat zvukové a obrazové záznamy, a to i bez vědomí kontrolovaných osob. Jako důkaz tak může být použit záznam, kde OSVČ potvrdí závislost (např. potvrdí, že má „šéfa“ nebo „pevnou pracovní dobu“). Největší riziko proto obvykle nastává, když inspektoři provedou výslech osob na pracovišti, včetně spolupracovníků na IČO.

Asi nikoho nepřekvapí, že za porušení zákonů hrozí sankce. Samozřejmostí jsou pokuty pro společnost s.r.o., která by se švarcsystému dopouštěla. Začínají na 50 000 Kč u menších deliktů a mohou jít až do výše 10 milionů korun. Co ovšem může překvapit, je, že postihy hrozí i „zaměstnanci“. Fyzická osoba (OSVČ), která nelegální práci vykonává, se rovněž dopouští přestupku a hrozí ji pokuta až do výše 100 000 Kč. Pro firmu pak hrozí kromě finančních pokut i další rizika. Za závažný správní delikt může soud nebo správní orgán uložit dokonce zákaz činnosti, a to až na dobu 2 let. Hrozí také veřejné označení za nespolehlivého zaměstnavatele. Zápis ve veřejném seznamu nespolehlivých zaměstnavatelů znemožňuje firmě např. přijímat cizince na tzv. zaměstnanecké karty.

Správné nastavení smluvního vztahu s OSVČ

Obrana proti obvinění ze švarcsystému začíná u precizního smluvního nastavení. Základem je volba typu smlouvy, která jasně spadá pod občanský zákoník, nikoliv zákoník práce. Vhodné jsou smlouva o dílo, rámcová smlouva o spolupráci nebo smlouva o poskytování služeb. Je nezbytné se vyhnout jakékoliv terminologii typické pro zákoník práce. Zákoník práce navíc letos prošel tzv. Flexinovelou, která upravila podstatnou část jeho znění a je tak potřeba se s ní seznámit.

Předmět smlouvy musí být definován jako závazek k dodání konkrétního, měřitelného výsledku, díla či projektu, nikoli k závazku poskytování osobní pracovní síly. Doporučujeme také jasně stanovit, že OSVČ nese odpovědnost za vady dodávaného díla, jak je tomu v obchodních vztazích obvyklé.

Smlouva nesmí ukládat spolupracovníkovi na IČO povinnost dodržovat pevnou pracovní dobu, evidovat docházku nebo požadovat povinnou přítomnost na pracovišti klienta, pokud to povaha díla objektivně nevyžaduje. Dodavatel musí mít volnost v rozhodování, kdy a odkud činnost vykoná.

Živnostníka samozřejmě také nemůže klient omezovat v poskytování stejných služeb dalším subjektům. Omezení na jediného klienta je velmi silným indikátorem závislosti. Odměna za dodané dílo musí být sjednána na základě faktury, nikoli jako pravidelná měsíční částka vyplácená bez ohledu na vystavenou fakturu nebo dokončený projekt. Pokud OSVČ fakturuje stejnou částku každý měsíc po dobu několika let, úřady to budou vnímat jako zastřenou mzdu. Lze doporučit, aby fakturace reflektovala skutečný rozsah díla a vykazovala proměnlivost v čase i ve výši odměny.

Pro obhajobu před inspektory nepostačuje mít pouze formálně správnou smlouvu. Rozhodující je provozní praxe, která musí prokazovat skutečnou nezávislost spolupracovníka na IČO.